čtvrtek 10. září 2015

Uprchlík a zrcadlo krátkozrakosti naší společnosti



Na úvod: Nebojte, není to žádné moudro o tom, zda uprchlíky přijímat povinně, dobrovolně nebo vůbec. Je to jen krátké zamyšlení o nás.

Většina medializovaných problémů/situací se objeví, chvíli se o nich tu rozumně, tu hloupě mluví a postupně zase odezní. Když člověka nějaká kauza nezajímá, lze se jí relativně snadno vyhnout. Tomuto obvyklému modelu se zcela vymyká současná uprchlická krize. (Jistě. Někdo namítne, že to žádná krize není, že lidi prostě migrují. Krize je ale při nejmenším ten důvod, proč vůbec takto hromadně migrují. Takže u toho slova zůstanu). Před zprávami o uprchlících v podstatě není úniku a vzhledem k neschopnosti jak české vlády, tak EU začít tu krizi jakkoliv smysluplně řešit, to ještě nějakou dobu hlavní celospolečenské téma bude. 

Nehodlám teď řešit neschopnost představitelů EU přijít s jasným řešením celé situace. Jejich neschopnost mě vůbec nepřekvapuje.

Nehodlám řešit ani české politiky. Ty, kteří si neví rady, ani ty, jejichž extrémistické postoje lidé lajkují a sdílejí. Hodně by mě zajímalo, jestli fejsbukářům dochází, čemu ve skutečnosti vlastně vyjadřují své „to se mi líbí“.

A právě nad tím se chci krátce zamyslet. Nad náladami ve společnosti.

Začalo to slovy jako špíny, verbež, svoloč apod. Pak se objevily šibenice, pak v internetové anketě lidé hlasovali, že by volili Hitlera, aby se s uprchlíky vypořádal. Pak to dokonce začali psát do komentářů v FB diskusích. K tomu se přidaly různé podniky, když se na svých facebookových profilech začaly vyjadřovat, že imigranti u nich nejsou vítaní, že pro ně nevaří. A aby toho nebylo málo, veřejně se ozývají další méně či více známí lidé, kteří by uprchlíky prostě stříleli.

Že je zvykem při každé vhodné příležitosti volat po obnovení trestu smrti, protože tím se přece vyřeší naprosto všechno, to už je takový folklór českých internetových diskusí. Naštěstí bez povšimnutí těch, kteří mají vliv na to, něco takového prosadit. 


 Ale že začíná být stále běžnější volat po vraždění kohokoliv jen proto, že ten se ve snaze uniknout před zavražděním ve své zemi ocitnul na území jiné země bez povolení od patřičných úřadů, to mě nutí k zamyšlení, co jsme my, ta takzvaná západní civilizace vlastně zač.

Co je to vlastně ten humanismus, ta lidskost, ta společenská vyspělost, na kterou jsme tak pyšní, když při první příležitosti voláme po likvidaci části lidstva? Kdo si myslíme, že jsme, když po likvidaci části lidstva voláme jen proto, že ta nějaká část je zvyklá žít jinak než ta naše část lidstva?
Jaký je v tom případě rozdíl mezi těmi, kdo jsou pro takové řešení a mezi těmi, kterým se obecně říká teroristi?

Ještě jinak. Proč vlastně tito lidé volají po zabíjení uprchlíků místo toho, aby volali po likvidaci důvodu jejich útěku z rodné země?

Vlastně vůbec nerozumím, proč se celé téma mediálně smrsklo na „jistě, uprchlíky přijmeme, musíme jim pomoct“ a „ne, uprchlíky nepřijmeme, nechceme je tady“. V podstatě nic mezi jakoby neexistovalo, přitom ani jedna varianta vůbec, ale vůbec nic neřeší.

Nevím, na co Evropská unie, USA a další čekají, na co spoléhají. Já čekám a spoléhám (byť asi naivně), že se co nejdřív objeví někdo, a vůbec nezáleží na tom, jestli to bude Rusko, Čína nebo Německo, kdo jasným plánem vyzve k řešení krize tam, kde vznikla. Ne tam, kde se projevují její následky.