Krátké zamyšlení...
Jsem občanem a mám národnost státu, kde probíhá válka. Kvůli ní jde do háje naprosto všechno, co dělá život šťastným, udržitelným, důstojným, co dělá život životem.
Mám několik možností.
1. Zapojit se do té války (třeba v naivní snaze ochraňovat svou rodinu) a tím riskovat i to poslední, co mi zbylo - vlastní život a svých nejbližších.
1. Zapojit se do té války (třeba v naivní snaze ochraňovat svou rodinu) a tím riskovat i to poslední, co mi zbylo - vlastní život a svých nejbližších.
2. Nezapojit se do té války, někde se schovat a čekat a doufat, že se to uklidní dřív než nás někdo zastřelí nebo než nás roztrhá bomba.
3. Pokusit se zachránit útěkem z našeho domova. Sice tím přijdeme úplně o všechno, navíc vůbec netušíme, kde skončíme a co nás čeká, ale když zůstaneme, riskujeme smrt.
Po rodinné poradě zvolíme záchranu útěkem.
Konečně jsme se dostali do místa, kde se shromažďují i další lidé, kteří také utíkají před smrtí. Zjišťujeme těch několik málo možností, které máme. Všechny jsou vysoce rizikové, ale to riziko se jeví jako pořád menší než zůstat doma.
Dostáváme se k informacím, kam je největší šance se dostat.
Dozvídáme se také, kde je pro nás podobně nebezpečno, jako u nás doma.
Proč? Taky tam je válká? Snažíme se zjistit...
Podaří se nám někoho přemluvit, aby nám přeložil pár zpráv ze zpravodajství z těch zemí...
"verbež"..."špíny"...."vrazi"
Na několika fotografiích zahlédneme něco jako šibenice...
To patří těm, kteří nás donutili opustit naše domovy?
Prý ne. Pry ti lidé takto demonstrují proti nám...
Snažíme se tomu porozumět...
Postupně si uvědomujeme postoj těchto lidí.
Uprchlictví považují za zločin hodný zabití.
